Karavany snů

Zaprášená

fotka z let neurčitých

připomíná

v zažloutlých obličejích,

nastřádaný,

je v nich čas uplynulý,

jako starodávný

šat věkem unošený.

Sedmdesát

tisíc let a jeden den,

noci nepočítám.

V těch šel jsem

s tím snem.

Já smím do těch snů,

kdy zapomínám

na svůj věk.

Já smím do těch snů

kdy každý z nás

byl rek.

Do karavan snů.

Do karavan snů.

Do karavan snů, ú, hů, ú.

Nezáleží

na datu narození.

Zastavit čas

stačí jen ohlédnutí.

A zas do těch snů,

kdy zapomínám

na svůj věk.

A zas do těch snů,

kdy každý z nás

byl rek.

Do karavan snů.

Do karavan snů.

Do karavan snů, ú, hů, ú.

A zas do těch snů,

kdy zapomínám

na svůj věk.

A zas do těch snů,

kdy každý z nás

byl rek.

Do karavan snů.

Do karavan snů.

Do karavan snů, ú, hů, ú.

Do karavan snů.

Do karavan snů.

Do karavan snů, ú, hů, ú.