Zapomenutí muži

Zapomenutí muži Narození do svých strojů

Odletěli za La Manche

Do náručí vzdušných bojů

Dolů pohled odpoután Šplhají na holku oblou

Život je tu takovej Že právě smrt si hlídá

sky Co chvíli rádio řve: Bye! Kdo včera byl už není...

Peklo je jen o kus dál Než hloubka lidských očí

Sudička i osud má je Uprostřed nitek křížů

A ti co mohli nemohou Jen pírka tu po nich zbydou

I mrak je krví politej A smrt si stále hlídá

sky Co chvíli rádio řve: Bye! Kdo včera byl už není...

Zapomenutých je ráj Ti nevěděli to kam přijdou

Jakým ohněm nakrmí je A skryjí vodou či hlínou

Když rojili se ve hvězdách Ti muži chtěli domů

přijít Jen těžký pouta s oblohou

Sejmout když smrt si hlídá

Na konci strmých cest Good Bye

Vzpomenu na Biskaj Žulový obelisk a ráj

Na jména v zapomnění

Emi

Snad právě nás Snad právě nás

Ta jména teď rozechvějí

Snad právě nám Snad právě nám

Ti muži říct to chtějí

Snad právě nám... Snad právě nám ...