Zídka bláznů

Z bouře vstáváš tichá

A ptáš se bílých stěn

Průvan křídel plášťů

Najednou uspal touhu změn

V tvém soukolí Skříplo poprvé

A výškou lákal tě dům

Ó kdo by chtěl nad hloubkou stát ..

Čas prý rány zhojí

Jasně smích je strom

Na zdi jména ukryl monogram

Úsvitem zní zvon

V tvém soukolí

Skříplo podruhé

A spánek omámil lék

Couvat je zlé v závějích dnů ..

Dlouze shlížíš z oken

Ten ústav ční jak loď

Pod pláty zdí tvé srdce tiše spí

Blízkost šílená Ta víra cest

Že jdeš si na svou pěst

Už nás nerozdělí

Tak můžeš

Můžeš přelézt

Tu zídku bláznů