Gobelin

1. Z cimbuří zněl můj táhlý tón,

když můj pán slavně z bran vyjel ven,

ta trubka či trouba, to jsem já, ne on,

vždyť on na hon vyrazil si jen.

2. Když na trofej číhal v doubravě,

kolem toulavý trubadúr šel,

měl pod paží loutnu, kuklu na hlavě,

a můj hlas pěkně v ústrety mu zněl.

R1: Něžně v komnatách dámy ho vítaly,

Ami Emi

aby na sladkou loutnu jim hrál,

spolu gobelin tkali, můj pán, ten lovil dál,

kluk-vykuk v kukle se jen smál.

*: Truvéra loutna sladká jsem,

trouba hlásná, ta netuší nic,

že můj pán té dámě zlíbal roucha lem,

je pravdy jenom polovic.

*: Spíš než šíp z toulce toulavá

píseň ze srdce zasáhne laň,

ten, kdo ví, jak tkát, nit s nití protkává,

útok je nebezpečná zbraň.

R2: A že láska i les mají temný klín,

Dmi Ami

je tu paroží, truvér i laň,

a tak bude ten gobelin navždy zdobit síň,

výjev či historická daň,

R3: Dam dava dam ...

R2: + pojď, popatř a pomodli se zaň ...