Kejklířův zmar

Já oslí kuklu mám, k mým rolničkám patří smích,

a smích slyším všude znít, jak procházím světem tím,

světem, který rád tak se chválí sám,

že jen k bláznům mám důvěru jít.

R:

Drápy skal, bytosti bez duší,

svět přízraků, mlčení moruší,

v ovzduší kouzel, čar zahlédnu pokaždé ten tvar,

svůj vlastní škleb, zrcadla střep, kejklířův zmar.

Pár frašek umím hrát, a k oslavám patří žert

a čert je má figura, ta nestvůra, kterou dám

rozhřešení vám - vrahům, nevěstkám,

úspěch mám a svět je, jak má být.

Bůh ví, že mám už s maskou srostlou tvář, věru mám,

stín v duši, věčný strach, vždyť i ve fraškách,

co mám rád, se vás začínám bát.

R.