Oblak

1. Dálkou uplývám, paže, ústa, měňavý tvar,

s ním se rozplývám, mizí tělo z šedavých par,

hloubku pod hlavou, dole cár či letící stín,

s touhou hloubavou drak se k spánku chumlá do peřin.

R: Tmou se proměním, a to kouzlo, to je můj háv,

chvíli tvář, pak had, nato temný hrad,

potom nymfa nebo pyšný páv,

k ránu zahynu, možná vejdu v ztracený ráj,

jsem jen přízrak, mrak, kampak na zázrak,

oblak přesto stříbrný má kraj.

2. V trávě zaklání malý bůžek buclatou tvář,

v tváři zklamání, zmizel mrak a zůstala jen zář,

touží po výši, také on by měnit chtěl tvar,

mámu neslyší, je tak hrr, už zjara chce být stár.

R: Čas tě promění, a to kouzlo srdce je háv,

chvíli láska, chlad, a pak zdvih a pád,

budeš poutník nebo pyšný páv,

až mámě uplyneš, možná vejdeš v ztracený ráj,

mysl je jen mrak, kampak na zázrak,

oblak přesto stříbrný má kraj.