Tam v bílé pláni

1. Tam v bílé pláni stín za svítání

H7 Emi H7

skráň s pláčem sklání, prázdnou má tvář,

květ šípku v dlani, trn, jenž ji zraní,

má paní, byl jsem lhář, lump a lhář.

R: Vy teď sčítáte růži lítost a hněv,

Emi H7

na bibli v kůži krůpěj, snad krev,

tam v bílé pláni stín váš se sklání

nad svit jak nad rakev.

2. Tam v bílé dálce kde v jaké válce,

můj pane, král chce z vás kůži dřít,

s kým v noci bdíte, zda ještě víte,

k nám zpátky kudy jít, blátem jít.

R: Že vás dál ráda mám, krev šípku chci smýt,

dál věřit vám, lež lží nechat být,

tam v bílé dálce kde v jaké válce

král chce z vás kůži dřít.

3. Jsou bílá ticha, kdy člověk slýchá,

jak steskem dýchá obzor i zem,

říkám sám sobě: kdy, v které době,

ten příběh prožil jsem, žil-li jsem.

R: Řetěz skřípe mi v snech, most vzhůru jde zas,

skřípot a vzdech - zbyl skřípot, ten v nás,

jsou bílá ticha, kdy srdce slýchá,

jak steskem dýchá čas.