Bobr

Jednou bobra Lojzu potkal bobr Láďa

Hned z kraje mu říká, “Ty vole, to je kláda.

Nebaví mě hlodat mokrý říční kmeny

I když jsme k tomu jasně předurčený“

Drž se bobře, drž se dobře svýho stromu

Ve světě tě stejně štěstí nečeká

V životě lítáš nahoru i dolu

Někdy i ten strom je haluz veliká

Lujza říká, “Láďo, ty si ale spratek

Nerob nám v přírodě světskej zmatek

Hlodat mokrý kmeny, to je jasně daný

Jinak všechno bude hrozně zamotaný.“

Láďa sklopil hlavu, “Něco na tom je

a neříkej to staré, sic mě zabije,

Vrátím se zas domu, na bobří hráz

Ohlodám kus stromu, šťastný budu zas.“