Bílej květ

1. Ve světě úspěchů, jen silnej přežije,

slabý kusy stejně stádo ušlape.

A nás tam naženou v kaluži prázdných vět,

musíme obstát, chce to po nás svět.

Dmi

R: Ve stínu otců žije sám

i ten, co neodpovídal představám,

Dmi

že to dotáhne ještě dál.

A tak se stalo, že řekl: "Dost!

Já u Vás nejsem pro radost,

to musí skončit. Asi jsem špatnej host."

2. Chtěl jsem jen pocit, že mě někdo má rád,

že nejsem špatnej, i když nevyhrávám.

A v závodě, kde jsem poslední byl,

že jsem pro ně stejně zvítězil.

3. A zatím slyším jenom, nestačíš!

Já ve Tvých letech bych to dělal líp.

Podívej, ostatní jsou rychlejší,

ty snad nemůžeš bejt ani můj syn.

R: A tak se stalo, že řekl: "Dost!

Já u Vás nejsem pro radost.

Chybí mně láska, já nechtěl moc."

Otevřel okno a vyskočil,

protože neměl tolik sil,

aby si lásku vysloužil....

Dmi

R: Na studený dlažbě - zasychá krev.

Teď už je pozdě - brát něco zpět.

Dmi

Je pozdě se ptát.

Proč bílé dřevo a bílej květ,

náhrobní kámen a k tomu pár vět,

je pozdě se ptát...