Klaun

Starý muž zvolna kráčí ulicí,

znavené kroky tiše znějí tmou, znějí tmou.

Z vyhaslých očí je cítit beznaděj,

zoufale hledá pomoc ostatních,

náhle u jedněch dveří zastaví,

za oknem tabulka psycholog Peroutka

ten už mě pomůže ten mě v tom nenechá.

Stařec si sedne na proti doktorovi

a smutným hlasem povídá,

že je úplně na dně,

že je život moc tvrdej a krutej,

že je na tom hnusným světě úplně sám.

Doktor se zadívá soucitně na starce a odpoví:

"Na to je snadná pomoc ve městě vystupuje slavný klaun Pagliacci,

zajděte na něj ten vám zvedne náladu."

Stařec si schoval svou tvář do dlaní,

pláče a slzy tečnou po skráních,

Doktore odcházím,

nebudu zdržovat nechci vás okrádat

o ten váš drahej čas.

Já jsem ten šašek a klaun (doktore),

já jsem ten smích rozdával (doktore),

Palliachi, Palliachi to jsem já,

to jsem já

Já jsem ten šašek a klaun (doktore),

já jsem ten smích rozdával (doktore),

Palliachi, Palliachi to jsem já,

to jsem já.