Láska v proudu řeky

Ledový vítr, zeď mezi námi, tvůj cit proud řeky odnáší.

Tisíce slov, jsme si přísahali, zbyli jen prázdné otázky.

Já vím, že nebyl jsem tím

kdo dával lásku znát.

Já vím a trápím se tím

místo krále hlupák.

Večery dlouhý, pohádky před spaním, dvě malé duše hltají

děti jsou dar, všechno nebylo zlý, rukojmí našich selhání.

Slyším, že rozsudek zní

děti zůstanou u mámy

já vím, že budeš lepší

přesto teď nevím, co mám říct.

Studenou chodbou půjdem dál, každý ve svým rohu budem stát

cizí lidi, v cizích představách, teď opouštíme sál.

Chci ti říct, že chci vrátit čas, podávám ruku, ty jí odmítáš

tak alespoň lásko, ať štěstí máš, ať se odrazíš ke hvězdám.

Ke hvězdám.

Studenou chodbou půjdem dál, každý ve svým rohu budem stát

cizí lidi, v cizích představách, teď opouštíme sál.

Chci ti říct, že chci vrátit čas, podávám ruku, ty jí odmítáš

tak alespoň lásko, ať štěstí máš, ať se odrazíš ke hvězdám.