Pianista

U rybníka za vsí,

si hlouček dětí hrál.

Na schovku a na vojáky,

jen jeden bokem stál.

Malej kluk pláče do dlaní,

až se zalyká.

Nechtěj, nechtěj si sním hrát,

v duchu se jich ptá.

Proč si nechtěj hrát? - Proč jsou na něj zlý?

Proč ho nechaj stát samotnýho u zdi?

Která rozdělí v dětských očích smích - od slzí.

Oplácanej kluk,

s brejlema na očích.

Umatlaný jsou,

nic přes ně nevidí.

Nebudem si s tebou hrát,

protože nás nestíháš.

Malej tlustej s brejlema,

co hraje si tu s kšandama.

Mazej domů za mámou,

a hraj na to svý piano.

Za náma už nikdy nelez,

vypadni a někam zalez.

(Zalez - No tak zalez - Tak slyšíš - No tak zmiz - Dělej)

(Zalez - No tak zalez - No tak slyšíš - No tak zmiz - Zalez - ....)

Bílý černý klapky - prsty hladí tóny,

Jeho svět se vešel do klaviatury,

Hodiny dny roky, hrajou si s ním noty,

V noci když den končí - pianista zkouší dál.

"Hlášení místního rozhlasu:

Máme tu čest, že naší vesnici po třiceti letech navštíví klavírní virtuóz, místní rodák,

který dnes vystoupí a zahraje v našem kulturním domě v pásmu " Vzpomínky na dětství"

Všichni jste srdečně zváni."

On hrál a u toho se smál,

když jeho svět vyhrál.

Dohrál - v sále každý stál

a dlouho mu tleskal.

I ty co nechtěli si u rybníka hrát,

pro který jen byl tlustej kluk v brejličkách.

I ty co nechtěli si u rybníka hrát,

dneska platěj vstupný na kluka v brejličkách.

I ty co nechtěli si u rybníka hrát,

pro který jen byl tlustej kluk v brejličkách.

I ty co nechtěli si u rybníka hrát,

dneska platěj vstupný na kluka v brejličkách.