Starej námořník

Ve stínu zašlé kajuty,

prosáklé vůní tabáku.

Na stěnách mapy souřadnic,

vzpomínky na léta co jsou pryč.

Loď se houpe na vlnách,

u břehu svázaná jak pes.

kterej se touží rozběhnout,

a nechat provaz za sebou.

Oblak kouře stoupá dál,

z dýmky někam ke hvězdám.

Ze vzpomínek plaveb svých,

žije slepej námořník.

Stáří mu vzalo z očí svit,

nosí teď pásku na očích.

Zbyla jen touha se plavit dál,

Povolit řetěz - plachty nechat vlát,

Kotevní lano odvázat,

Hodit ho do vln u dna nechat spát.

Pomalu dokouřil a vstal,

čekat u břehu na smrt vzdal.

Kormidlem zase otočil,

zvládl to s páskou na očích.

Vydal se hledat ve vlnách -

ostrov - rozsvícenej maják.

Kde si stluče malej kříž,

tady skončil námořník.

Ze vzpomínek plaveb svých,

žije slepej námořník.

Stáří mu vzalo z očí svit,

nosí teď pásku na očích.

Zbyla jen touha se plavit dál,

povolit řetěz - plachty nechat vlát.

Kotevní lano odvázat,

hodit do vln u dna nechat spát,

Slepý muž s lodí na vlnách,

dneska je zase kapitán.

Nenašel ostrov co si přál,

přesto zůstal kapitán.