Svědomí kata

Za temných nocí

měsícem tvář ozářená.

Sedí muž s kápí

postava osamocená.

Sedí a kouří,

na pozdrav neodpovídá.

Očima hledí

na stopy krve na rukách.

Pro krádež na panským

oprátku na krk musí dát.

To když pán zavelí.

Vždyť on je pouze jeho kat.

Ten pohled zabíjí,

strach v očích a smutná beznaděj.

To když pán zavelí,

tak skončí film co neměl děj.

Můj život je plnej šibenic,

pár vteřin, farář a jinak nic.

Zpocený dlaně, modlitby rodičů,

ať je to rychlý, ať to nebolí…

Nikdo z vás neví,

jaký je žít se svědomím,

když umírá

katovou rukou neviný.

Snad Bůh mu odpustí,

vždyť je to jeho poslání.

Snad bůh mu odpustí,

že vlastní dítě popraví.