Zvoník

Nahoře na věži houpal se zvon a pod ním stál právě on.

Byl zvoník, zvoník z povolání a měl jedno velikánské přání.

R:Olovo na lidi, olovo na lidi dávám, já Quasimodo z Notre Dame.

Trámy a kamení, trámy a kamení jeen a dolů ven na lidi vyhodit.

Každé ráno lana do ruky vzal, aby své zvony, zvony rozhoupal.

Zvony, ty zvony, které miloval, on byl zvoníků král.

R:

Ten zvoník cikánku miloval, ona ho, ona ho nechtěla.

Pro lásku, kterou jí obětoval, lid ho ukamenoval.

A proto olovo na lidi, olovo na lidi dávám, já Quasimodo z Notre Dame.

Trámy a kamení, trámy a kamení vzít a dolů ven na lidi vyhodit.

R: