Ve Stínu

Poprvé se bojím jara a chránim si oči

a ve stínu sedím snad není to zločin

když do role soudce všech pozemských hodnot se stavím

poprvé je život fádní a láska se ztrácí

když nedává nikdo si pramalou práci jak omezit rychlost

kdo poradí jak se jí zbavím

Bolest mě ze světa sprovodit může

a z telomer krčí se na těle kůže

kde plýtval jsem šarmem tam gesta a paměť mi chybí

demence bezmoc a lítost mě chrání když podobě dnešního světa se bráním

na zápraží sedím a koukám jak vlaky se míjí

Zatím to nebolí až bude co si počnem

přijde čas zaplatit za sebe nájemným

na nebi zůstane jen ten koho tam pošlem

a my se divíme a divit budem dál

Poprvé se bojím jara a chránim si oči

podruhé potopy světa že pod vodou skončím

potřetí světové války jakkoli moudrý se bojím

koupím si noviny kávu a želé harlekýn kouli a bude mi skvěle

tam v markýzy stínu kam posledních devět let chodím