Svědomí

Taje jak sníh

a zpátky se vrací

za mlhou mizí, v noci zas mě obrací

jízlivý hlas mi šeptá - ty jseš můj pán

Ten jeho stín

mysl mou násilní

sykne jen krátce

jsem s ním jeho vězeň

v řetězech mě vláčí a šeptá – ty jseš můj pán

Nenajdou mě víc, své výčitky nechám

za zdí kamennou žít

nenajdou mě víc, pro jednou navždy zmizí

svědomí černých dní, zůstane v zapomnění

Já vím, vzdát se a toužit

čekat a jenom snít, že se něco změní

pak jít – v poutech se soužit

bát se hlavu zvednout

bič vem jim z rukou.

Taje jak sníh

a zpátky se vrací

dech jeho slábne

navždy mu odzvání

chci žít tak, jak cítím

a vím, že se nevrátí

Nenajdou mě víc

své výčitky nechám

za zdí kamennou žít

Já vím, vzdát se a toužit

čekat a jenom snít, že se něco změní

pak jít – v poutech se soužit

bát se hlavu zvednout

bič vem jim z rukou

těm co nemaj svědomí.