Království duševních okovů

Svírají království své duchem okovů

plíží se v přítmí a plísní čpí

válí se v nánosech vlastních výkalů

házejí sírou po lhářích co spí

Sráží ustrašené jhem páky svědomí

upírají jim nárok svůj názor mít

Jak stádo ženou křížem, prý lásku hlásají

pak pálí žárem svůj stín

Drápy zatnou ruce špinavý

kážou lásku z huby krvavý

Blábolící stařík nařizuje půst

od lidských hříchů, to neví, že jen tím

přináší žízeň do vyprahlých úst

odtržen kráse za klášterní zdí

Vráží abstraktní klíny hráčům do zubů

oblékají tu ránu do krásných snů

Kráčí, cestu jim dláždí kámen zlomených

věřících stínu duší

Drápy zatnou ruce špinavý

kážou lásku z huby krvavý