Genocida II

Svět je mé světlo a tma

to oni s očima vyrvali mi i sladkost nocí

jsem jenom mozek praskající v ohni

krvavá zřítelnice v tom mozku žhnoucí.

Posledním světlem před mou nocí byly

záblesky nože a bílé jiskry v hrotu

tak jak můj výkřik i ve slepotě bílý

byla i těla katů s leskem potu.

Do jednoho byli do půl těla nazí

aby zabíjeli rychle a bez únavy.

Jak dlouho vraždili to nevím

prázdné důlky mi prudce natékaly hnisem zanícené

a přitom tvrdé jak olověné kulky

a v mojích dlaních prázdné oči vychladlé a skelné.

Zašeptal jsem, lidé jak těžko je nám

jak vás teď opláču, když ani slzy nemám?

Jen krev mi kapala skrz moje prsty teplá

rudá a hustá - kocovinou z krve zmožen

kat zabíjel dál a řeka krve tekla

a on už věděl jak mě bodne nožem.

Bolestnou cenu krve jsem teď zvážil

nic necítil jsem, nevnímal kolem ty hroby

jen v krvi jsem se jako v slzách zvlažil

a nade mnou se uzavřely mrtvé mdloby.