Bůhvíkam

Bez zbytečných průtahů dojít až na konec slova čas,

něžně mu zlámat vaz

a černou křídou počmárat celý kalendář

a na kuráž dýchat z plných plic freony od lednic

A už jen chvíli být loňský sníh a řvát v mlčeních

jako pouhý klam jít bůhví kam

Z neurčitých důvodů přejít práh

místo duše zrezlý plech, na srdci prasklý steh

a prošlou solí pocukrovat oceán

a pak v tmách v parfému slova nic cítit vůni ze střelnic

A už jen chvíli být loňský sníh, řvát v mlčeních

jako pouhý klam jít bůhví kam,

být loňský sníh a řvát v mlčeních

jako pouhý klam jít bůhví kam

Pod lavinou němých barikád,

pod kusy zrcadel, rozbitých umyvadel budu spát

schoulený do spirál, mizící adresář

a věčný amatér plný děr, co drží směr, drží směr

Pod hladinou moří černých káv

na krku s kravatou ze struny od kytar budu spát,

návnada do pastí vlastenec bez vlasti

a od teď napořád, napořád, už napořád

Už jen chvíli být loňský sníh, řvát v mlčeních

jako pouhý klam jít bůhví kam