Chmýří

Zas a znovu,

jak baletky na ostří nože,

tančíme v dlani

složen z bolesti a krás.

Máme bod zlomu,

co se strachem tiše chvěje

a křičí přes závěje,

když po zádech jde mráz.

A pak se svlečem ze zažloutlých negativů,

jazykem z patra snímám ti chmýří

a břehy bez přílivu

pak v kleče stoupám pod hladinu.

To ticho vykřičníků mě tlačí

na hrudníku,

když se svlečem..

Pak zas a znovu,

roztřílený v tisích kousků,

zacuhcaných do ubrousků

s potem našich těl.

Ten svůj bod zlomu

v lesku odrazových sklíček

vypadlých zpod víček

prosím, že bych třeba chtěl

A pak se svlečem ze zažloutlých negativů, já

jazykem z patra snímám ti chmýří

a břehy bez přílivu

pak v kleče stoupám pod hladinu.

A to ticho vykřičníků mě tlačí

na hrudníku,

když se svlečem ze zažloutlých negativů, já

jazykem z patra snímám ti chmýří

a břehy bez přílivu

pak v kleče stoupám pod hladinu.

A to ticho vykřičníků mě tlačí

na hrudníku,

Když se svlečem

Když se svlečem..