Přiznání

Až se světlo ztratí

den rozloučí se oponou

a šero ke tmě vrátí

naše slova v touze utonou

řekneš: hvězdy spí na střechách

měsíc tančí, ale nespěchá

vím nejspíš, že přestanem být svatí

přikrytí jen záclonou

a budem mít oba jenom jedno přání

co budem chtít

až do konce konců

až do přiznání

Ať nám ty chvíle lžou,

že navždy zůstanou,

ať nám ty chvíle lžou,

že navždy zůstanou.

A když hranice zmizí

a naše těla rozplynou se

v záři televizí

v siluetu jedinou

řekneš: vzkazy piš na mou tvář,

na zdi kolem,

na polštář, co nejdřív

než je někdo zcizí

než nahoře nám prominou

že budem mít

oba jenom jedno přání

co budem chtít

až do konce konců

až do přiznání

Ať nám ty chvíle lžou,

že navždy zůstanou,

ať nám ty chvíle lžou,

že navždy zůstanou.

Ať nám ty chvíle lžou,

že navždy zůstanou,

ať nám ty chvíle lžou,

že navždy zůstanou.