Zrcadlení

1. Do perutí v konečcích řas,

jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz,

že cítím ztrátu, ve svém aparátu,

Emi

To ticho před bouří, co zebe víc než vanilkové nebe.

Tři plus milión sto básní,

že napíšu zas

a můžeš se dívat a vstupné si nech

Jen když mé tělo orosí dech.

R: |: Už dobře znám to tiché hřmění

kdy zrcadlením se vrací

to co ztrácím... :|

2. Do perutí v konečcích řas,

jak z telefonních tónů vypustím hlas.

Že chci příjmout linku,

jen na chvilinku,

než sečtu kresby letokruhů,

já z knihy ohrožených druhů.

Já milenec

něžně brutálních krás

a můžeš se dívat a vstupné si nech,

jen když mé tělo orosí dech..

R:

Mezihra:

Do perutí v konečcích řas

jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz.

R: