Infuze

Šach, ne mat,

další únos v bublinách,

s expirací dvou, tří týdnů,

vracíme se v obměnách.

Dny bez nocí,

jsme minarety na kopcích,

opačně tepající dlaně,

chvíli infuze emocí.

Jed se tváří jako lék,

v nás přežívá,

čemu říkáš začátek,

jsou jen střepy konců.

A až z,

tenké roznětky našich vět,

široce uzavřených očí,

opatrných jak menuet.

Spektra chyb,

symfonicky prázdný slib,

pravidelně přesné pozdě,

elektrický impulz ryb.

Jed se tváří jako lék,

v nás přežívá,

čemu říkáš začátek,

jsou jen střepy konců.