Kráska a Radegast

Dám, co mám,

krásu i svůj klín,

vyměním já za ten pozemský ráj,

co sám skrýváš.

Přicházíš, tak nádherná,

vábivě oděná ke mně nahoru za štěstím kráčíš.

Tu tě mám, můj Radegast,

hrozný a silný,

ve stínu tvé slávy chci žít...

Co víc ti dát než půvab svůj,

mrknutím víček naznačím touhu,

krásou tě získám,

já chci přízeň tvou!

Lásku svou ti dám,

pojď, ale proč

tvou moc já znám

lásku svou ti dám

chceš moc moji moc

ó...ne lásku dávám

Radegast, Radegast

Radegast, Radegast

Tak rozverná, tak troufalá,

lásku svou teď rozdáváš,

chceš žít bez starostí,

v krásu svou doufáš.

Lásku svou ti dám,

svou moc nechci,

tvou moc já znám,

lásku svou ti dám,

ne....běž pryč,

ó...ne lásku dávám

dost, dost

Zrazená, zkroušená

dolů se vracím,

zas časem to zkusím

pro štěstí.