In Fernet veritas

1. V dětství jsem na každém kroku slýchával,

abych vždy a všude pravdu říkal,

čas od času byla za ni pochvala,

ale mnohem častěji jsem pykal,

krásné je žít s otevřenou náručí,

každá nová modřina však poučí,

že je třeba užívat ji s rozvahou,

a tak jsem si prostě zvykal.

2. Svět kolem se tvářil celkem nevinně,

ale opít rohlíkem se nedal,

až dočet' jsem se, že je pravda ve víně

a dlouho tu knihu k očím zvedal,

pak sehnal jsem takhle v půli prosince

baculatej demižónek Vavřince

a s kamarádem odnaproti z baráku

na dně pravdu usilovně hledal.

R: Teď (pak) volám: království za tabletu algeny

a za sklenici studené vody,

proč má vizáž doznala proměny,

jó, to jsem asi někde potkal schody,

přišel jsem v jednu, ve dvě nebo v půl třetí,

marně svádím souboje s pamětí

a permoníci v zátylku sbírají laciné body.

3. Zalíbilo se mi pravdy hledání

a začal se k němu vracet,

někdy z toho vzešlo tvrdé utkání

se statí zákona 120,

pravda sice v alkoholu nebyla,

zřejmě sama z mého nitra prýštila,

a tak přítelíčků začlo zvolna ubývat

a často přistál pod nohama klacek.

4. Pravda totiž mívá různé dopady,

třebaže jde jen o pouhou větu,

horší je, když věty stavíš do řady,

ať už při víně či při fernetu,

naštěstí za dva čtyři hrubého

nelze dozrát v příliš pravdomluvného,

a tak aspoň o čtvrtletních prémiích

vytmavím to hned celému světu.

R: + [: a permoníci v zátylku sbírají laciné body ... :]