Brázda

1. Zvedla se láska z kůry stromu

když strom na poli zabili

a zlatí skřivánci ve větvích nezpívaj

kdo jim tu korunku posekal.

2. Pro dřevo, pro dřevo sekérky ťaly

ve zbytku lesa ustrnul dech

dones mi, milá má, košilku bílou

ať mi jí navečer zbarví krev.

3. A lidi přijdou sečíst mi hříchy

za co že setnou mě jak ten strom

za co že naposled kouknu z té výšky

ode mně k tobě snad pro naděj.

4. Tak mám hrad postaven na poli z břízky

a jedna brázda můj k smrti krok

ptáci se zvedaj nad černé křížky

košilku bílou barví krev.