Mávej

1. Stokrát jsem zakop a stokrát v dešti stál

měsíci koukal do očí

rosou se brouzdal a nohy smáčel tam

kde my dva spolu jako jeden stín.

2. Po kolejích jsme táhli a slunce bylo v nás

a kdo byl smutný, tak se s námi smál

u ohně jsme hřáli svý duše ztoulaný

a s křikem ptáků pak chodili spát.

R: Mávej, holka, mávej

dřív než zamkne slunce chrám

mávej, tak už mávej

naposledy zvedni dlaň.

3. Starý písně, co čarovnou moc maj

odnes čas, když u nás zastavil

ten poutník, co řídil jeho vůz

vzal si tebe, já jsem tu teď sám.

R: Mávej, holka, mávej

dřív než zamkne slunce chrám

mávej, tak už mávej

naposledy zvedni dlaň.

R: Mávej, holka, mávej

dřív než zamkne slunce chrám

mávej, tak už mávej

naposledy zvedni dlaň.