Popel

1. Koukám zpátky a vidím prázdný dům

pár obrazů zářivých

žádný rány zas slunce vychází

a já tu nechci zůstat stát.

R: Žene vítr mě prázdnou ulicí

do dálek mě rozfouká

dívej se já zmizím navždycky

já jsem popel ty jdi spát.

2. Cítím slunce jak se mě dotýká

a stromům stíny závidím

nemám bolest a nemám ani tvář

a dál mě síly opouští.

R: Zvláštní věci tu berou divný spád

nejdou napsat ani číst

dál jak popel mě vítr rozfouká

tak se nesměj - umírám.

3. Možná jednou, až budeš tiše spát

dotknu se tvých pocitů

jak milenci se budem jen tak smát

jenže teď ti utíkám.

R: Svoje křídla si k zádům připínám

a slunce je mi náhle blíž

letím vzhůru svý oči zavírám

vím, jen já co bude dál.