Časně ráno

Napsala dopis rukou roztřesenou

Sbohem, víckrát se domů nevrátím

Už nejsem dívkou, už jsem dávno ženou

A tak se, věřte, neztratím

A vaše slzy, ty mě nedoženou

Mám vlastní život, vlastní pouť

Ta vede za ozvěnou

Která mě zbaví těžkých pout

Časně ráno našla máma

Bílé psaní do neznáma

Ze slov čišel chlad, odhodlání

Někdo jiný snad, cizí dlaní

Smetl štěstí jako dým

Co s tím

Tata svěsil těžkou hlavu

Jakoby šel na popravu

Dívku zvábil svět na pozlátko

Těch pár divných vět - táto, matko

Smetlo radost jako prach

Zbyl strach

Jen chvíli žila s jedním pánem

Který jí říkal: Má nejdražší...

Když jsem plul Atlantickým oceánem

Tak pro mne byla voda vším

Teď však mám radši ostřejší a s ledem

Chceš-li žít se mnou, musíš pít

Snad jinak nedovedem

Milovat, něžně pijem cit

Časně ráno byla sama

A šla dále do neznáma

V ústech trpkou chuť ze zklamání

V mysli černou suť, nikde stání

Nikde místo ani cíl, kdy byl

Časně ráno, v proudech deště

Chtěla se s ním setkat ještě

Dávno odešel bez loučení

Získal víc, než chtěl, kdo to změní

Na dně sklenky zůstal stín

Co s tím

Prý žila s jedním advokátem

střídal ho číšník a pak diplomat

Po něm šel chlapec, který pod akátem

Ji snad měl doopravdy rád

Jednou ji potkal na ulici táta

Kterému psala, že se vdala

Těžká je každá ztráta

Životu urvat, co se dá

Časně ráno vrátila se

Zpátky domů s tísní v hlase

Tiše odemkla do předsíně

V očích střípky skla, srdce v hlíně

Jen pár týdnů, jen pár dní je s ní

Časně ráno s ptačím zpěvem

Stiskla dlaně před objevem

Chvilkou sváteční, když se vzbouzí

Světlo sluneční dívkám v nouzi

Rozjasní svou září v líc, nic víc