Dobrý Bůh to ví

1. Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal

A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál

2. Nad hlavou mu táhly mraky jako podivná obtloustlá zvířata

A na vrbě tam ledňáček zářil a voda v tůni chladná, stojatá

3. A on jako blázen blatouchům vykládal, že bude snad jeho paní

A pak s ozvěnou do lesů hulákal podivné nesmysly o bílé lani

4. O zvláštním stvoření, které se potají snad v ženu promění

Ona přichází pomalu loukou a hledá dopis v kamení

R. Ústa z jeřabin, paže z břečťanu máš

To mě zabije, já už nevstanu

Oči z oblázků, vlasy ze vřesu

To mě zabije, to si odnesu

5. = 1.

6. To zvláštní stvoření, které se potají snad v ženu promění

Ona přichází pomalu loukou, schovává dopis v kamení

R. Ústa z popela, paže z větvoví mám

Nechci tvoji smrt - dobrý Bůh to ví

Oči z kaluží, vlasy z bodláčí

Víc bys nedostal a to nestačí

R.