Hotelové zrcadlo

Jsem zrcadlo na prázdné stěně

Jsem sběratel všech krásných lidských tváří

Jsem galaxie v pasti, na které nápis "Hotel" září

Kdo byl v tomhle pokojíku

Ponořil svou tvář do mých hlubin a zůstal v nich

V zrcadlovém úkrytu

A na druhé straně světla je tu stále ta holka

Kterou opustili všichni

Ti, které ona opustila

Tak všem píše pohled

Číšník jí dal prášky a řek´

"Na nikoho neber vohled"

Chlápek s kufrem digitálek

A pak herec, co se učí roli

Revolver k spánku si náhle přiloží

A já s úsměvem říkám

Dál, dál, dál, dál

Dívám se do lidských duší

Jenom dál, dál, dál, dál

Dívám se do lidských duší

V každém zrcadlovém světě

Žije tvůj zrcadlový dvojník bez masky

A když letmo zahlédne tě, řekne

"Klidně hraj tu komedii svou dál"

Jsem zrcadlo na prázdné stěně

Kdysi čiré a krásně naleštěné

Na hladině mám i pár prasklin

Jak tu slepnu počtem očí

Vzpomínám na karbaníka, co měl tisíc balíčků karet

A všechny si je potom nehtem cinkl

A se zrcadlem o svou duši hrál, hrál, hrál, hrál...

Psali po mně rtěnkou vzkazy

Zůstali ve mně navždy nevinní a nazí

Žijou lásku za zrcadlem

Ikdyž na sebe zapomněli

Tak pojď blíž a skloň svou hlavu

Nacvič si svůj nový úsměv a pak sbohem

Ztrať se klidně v davu

Ať jdeš, kam jdeš, stejně jsi tu se mnou

Dál, dál, dál, dál

Stejně jsi tu se mnou

Dál, dál, dál, dál...