Noční monolog

1. Jít za noční duhou snad směšné se zdá

Kdo slunci však věří i když tma duhu skryla

Ten cestu k ní zná

2. Tam kde končí nebe ona prý chodí spát

To říkal jsi často a na místo sebe

Duhu chtěl jsi mi dát

R: Mně stačilo málo míň než se může zdát

Já nechtěla duhu, já chtěla jen tebe

Já se neměla ptát, tam kde měls říct "jistě"

Ty řekl jsi "snad"

Zeptej se ptáků

I zlomená křídla bolí mnohem míň

Než bolí ten pád

3. Tak vem si svou duhu, není už o co stát

Příjde zas chvíle, sám poznáš tu bolest

A začneš se bát

R: Až zůstaneš sám, pak mi za pravdu dáš, hm dáš

Poznáš že umí bolet to mrazivý slůvko

Víc než může se zdát

Tam kde láska chce slyšet "jistě"

Nikdy neříkej "snad"

Zeptej se ptáků...

R: A navzdory snům, já už nechci se bát

Už ti nebudu lát, staň se co se má stát

I kdybych ti měla lhát

Tak až se zase zeptáš

Zda tě mám ještě ráda

Řeknu: nevím, nevím "snad"

Zeptej se ptáků...