Práh bolestivosti

Když město svážou vlasy noci

na uzle tmy pár pevných pout

domů se vrací pozdní chodci

někdo tu stojí sám a chce uhodnout

U koho v bytě teď telefon zvoní

a čí spaní ruší jeho tón

Třeba jej vzbouzí dobrou správou

A nedej Bože, třeba i zlou

R: Jen slýchává tý kroky

a nikdo není tam

Poslouchá je dlouhé věky

Když vím že je sám

Jen stáří a stín

s neskrývanou chtivostí

Říka mu každý má

vlastní práh bolestivosti

Na rohu žlutá lampa bliká

A z nebe stéká nespavost

odchází jistým krokem samotářů

A za ním tiše kráčí lhostejnost

R: Jen slýchává tý kroky...

Jen stáří a stín

s neskrývanou chtivoustí

Říka mu každý má

vlastní práh bolestivostí