Na rohožích

Spí na rohožích, když dopije gin

zná, co je to hřích, má tisíce vin

smí otáčet klíč od našich bran

pak utíkáš pryč, dál raděj´ sám

Tma končí a od země plíží se chlad

jak trest pro ty, kdo v noci nechtěli spát

stále se vyplácí předstírat smích

na hrubých rohožích

Pavlíniných, Pavlíniných

Pak sluneční žár vypálí zem

a ze skalních spár vykvete len

z něj svážeme snop i rohoží pár

co přijdou jí vhod až svlékne ji zmar

Tma končí a od země plíží se chlad

jak trest pro ty, kdo v noci nechtěli spát

stále se vyplácí předstírat smích

na hrubých rohožích

Pavlíniných, Pavlíniných

A každý chce mít na ni svůj díl

a přestane žít pro co dřív žil

jen blíž a víc, jak hladový sup

teď zná její líc, pak rozpozná rub

Tma končí a od země plíží se chlad

jak trest pro ty, kdo v noci nechtěli spát

stále se vyplácí předstírat smích

na hrubých rohožích

Pavlíniných, Pavlíniných