Po stupních pyramid

Znáš mě už několik let

znáš moji radost i žal

na tváři poznáš mi hned

kdy jsem svou náladu hrál

víš, jak mě rozbolel svět

a jak jsem ti utíkal pryč

zůstalas´ vždy na dohled

a včas mi podala klíč

Víš, sto šestatřicet metrů je v vrcholu pyramid

nejtěžší úsek pak nahoře po hladké ploše

zbytečné pohledy dolů mohou tě oslabit

čeká tě dlouhá pouť přes moře a budeš jak Moše

Čas plyne a my plujem s ním

rok s rokem každý se mění

i když dnes cokoli smím

náhle čas na nic už není

Promiň mi můj věčný spěch

že nechci se ničeho vzdát

Že jen když mi dochází dech

si vzpomenu, že tě mám rád

víš, já přelezl ploty a stoupal úbočím pyramid

na každém stupni si v kleče rozedřel lokty

chtěl jsem být na špičce první a bál jsem se zastavit

a smysl života nalezl v dobytí hrobky

Až skončí ten zvláštní rej

co se mi u hlavy točí

dvě André v zásobě měj

a zmizíme všem lidem z očí

Ta chvíle je možná už teď

zas můžu dýchat a žít

Za těch pár posledních let

dlužím se ti omluvit