Jednoho večera luna jasná byla

Jednoho večera, luna jasná byla,

[:vyjdu si do polí, kráčím podle rolí,

až na okraj lesa. :]

V lese bylo ticho, jen ta sova houká,

[:zahouká poprvý, zahouká podruhý,

srnec z houští letí. :]

Strhnu pušku k líci, prst mám na spouštnici,

[:hvízdnu na dva prsty, srnec ještě větří,

nic zlého netuší. :]

Lesem zahřmí rána, jak první hrom zjara,

[:srnec leží v krvi, počkám ještě chvíli,

šup sním pak na záda. :]

Jdu s ním přes lučiny, do naší dědiny,

[:v cestu se mi staví, dva neznámí páni,

co je to za znamení. :]

Zavěsím ručnici, srnce pod pod kopici,

[:patrony do kapsy, všechno jak se patří,

jdu proti myslivci.:]

A vy milí páni, co vy tu děláte,

[:pole neoráte, vždyť je tu nemáte,

co vy tu děláte. :]

My jsme ti myslivci, z knížecího panství,

[:Čekáme na fořta, šel někam do lesa,

stále se nevrací.:]

Šel tudy nedávno, šel tady napravo,

[:mířil ku vesnici, sedí tam v hostinci,

při plné sklenici.:]

Konečně už přeci, odešli myslivci,

[:to jsem si vám oddech, srnečka na zádech,

kráčím ku vesnici.:]