Ráno z pavučin

Ráno se zvedá z louky plné mlhy

Am

Pavučiny září jak od rosy zvlhly

A ty koukáš nemáš co říct

Sváteční ráno po sváteční noci

V sobě máš zvláštní třpytivý pocit

jak letní ráno vychází ti vstříc

Am

Kolik znáš takových rán

Kdy po probuzení jde vzpomínka z noci

Kolik je obyčejných rán kdy necítíš nic

Kolik znáš takových rán

Kdy tě vzpomínka má ve své moci

Kolik je takových rán kdy jsi sám

Těšíš se na večer den je ti cizí

Přes den i kouzlo pavučin mizí

Vítr je unaví ztrácí svůj jas

Těšíš se na večer kdy si dáte

Ruce na polštář a ani nedutáte

Láska přichází mezi vás

Kolik znáš takových rán ...