Oldřich a Božena

Oblékám sváteční košili

a na ni bundu koženou

pospíchám mám totiž za chvíli

u řeky rande s Boženou

Božka je dívka laskavá

chytrá je, ač není docent

na stavbě maltu přidává

a plní na sto procent

Utíkám k řece jak závodník

Božena ještě tu není

unaven usedám na chodník

zvolna se odávám snění

Střelili Boženu pytláci?

nebo snad shůzce se vyhla?

nebo snad na stavbě při práci

jí do vlásků spadla cihla?

Jak vyrovnám se s obavou

zaplašit to chmurné snění?

vtom šeptá mi vánek nad hlavou

"Božena daleko není

skoncuj s tím směšným divadlem

a pohlédni k druhému břehu

leží tam s porybným Zapadlem

zadečkem na bílém sněhu"

Takhle to tedy dopadlo

vidím že teď už zle je

na místo peřiny Zapadlo

a ještě se tomu směje

Po břehu chodím jak mátoha

v hlavě mám myšlenek hejno

v tom s nebe jak znamení od Boha

mi na klopě přistálo lejno

Je bílé to pohanské znamení

nadávky hromadím v puse

co děláš na mém rameni

ty ohavný holubí truse!

Je flekatá má bunda kožená

takhle svět dobrotu splácí

nekálí na mne jen Božena

ale dokonce už i ptáci!