Osobák

1. Měl v ramenou míň, než si přál,

a veselý se býti zdál,

za volant sed', dal přímý směr,

snad dojet chtěl někam do Tater.

2. Ve tváři měl zdánlivý klid

a v očích touhu Niki Laudou být,

nocí i dnem svůj trabant hnal

na plný plyn, stále dál a dál.

3. Na značce "stop" neuměl stát,

po hlavní jela Jawa padesát,

plechový běs zvaný Pionýr

zkřížil mu směr, ten malý štír.

4. Pak zazněl třesk a rána zlá,

kdo pospíchá, často prohrává,

jak skončil střet, vám povím rád:

plech vydržel, ne však laminát.

5. Teď, mistře, máš pro děti sběr,

před sebou cestu už ne do Tater,

míříš teď k vám vlakem nazpátek

a z auta máš stovky trsátek.