Stáňo

Mám naději, že uslyšíš mé tiché volání,

potravu dát do talířů, nic ti nebrání.

Snad bude dnešní večer stejný, jako tolikrát,

ó Stáňo, pojď večeři mi dát.

Já nevím, co je nouze, hladu nemusím se bát,

mě učili jíst střídmě, ale přejídám se rád.

A nevím sám, zda je mi psáno živořit, či žít,

ó Stáňo, po jídle chtěl bych pít.

Ami

Je zázračné to vědomí, co všechno ještě sním,

už vidím se jak nad talířem, celý večer bdím.

A je to moje vášeň nesmírná, s níž odvážím si přát,

ó Stáňo, nechtěj mi zbytky brát.

Ami

Proč vypínáš ty vařiče, snad nechystáš se jít,

a nechápu, proč z ložnice, tě zase slyším klít.

Jenom ruku vztáhnu za tebou, když nemůžu už vstát,

ó Stáňo,musím si nášup dát ...

ó Stáňo, k sakru, proč jím tak rád.