Troška jazzu

*: Zazpívej, Véno, everybody, Véno,

tvůj hlas, ten vrátí éru jazzovou!

1. Jako dítě pětileté prožíval jsem bezstarostné časy,

měl jsem vizáž andělíčka a na lebce kučeravé vlasy,

léta ale přibývala a z mé krásy dačo zmizelo,

dnes po celé délce hlavy už si můžu ťukat na čelo.

2. Kdepak jsou ty krásné časy, kdy mně v partě říkávali "Máňa",

odvál je stříbrný vítr, jak to kdysi sepsal Šrámek Fráňa,

život se mnou míchal karty a já s ním hrál "hop anebo trop",

"hop" většinou nevyšlo, a zvláště jednou na betoně flop.

R: A proto naber dech, Véno, usměj se, Véno,

lebku přestaň máčet vodou březovou,

zazpívej, Véno, everybody, Véno,

tvůj hlas, ten vrátí éru jazzovou!

Rec: Jo, jazz - to je moje krédo! Všimněte si, prosím, mé

doprovodné jazzové kapely - teď právě bravurně mění D-dur

za A7, a ty synkopy jim může závidět i sám Charlie Valdauf!

3. Jednou budu populární, a to moji samolibost těší,

snad mě jenom trochu mrzí, že nebudu první Véna s pleší,

porostu na poli slávy, všichni budou takhle maličký,

pak Lokálka může místo muziky hrát v parku kuličky.

R: + zazpívej, Véno ... Jazz!