WC

1. Za chvíli noc bude dnem, procházím svým záchodem,

možná, že dnes přijde on - můj neznámý,

mísy bílé jako sníh, lesklá čísla na dveřích

jsou mi svědkem, že se snad utrápím.

R: Nevadí, nevadí, přece příroda si sama poradí,

co je tenhle městskej záchod záchodem,

neviděl ženu postrelenú Amorem.

2. Až přijde unaven z cest, dám mu klíček s číslem šest,

na šestce je vždycky papír, tam je ráj,

myšlenky mý dostávaj' tvar, když pucuju pisoár,

jak ten kvítek na stráni usychám.

R: Nevadí, nevadí, jenom práce rány v srdci zahladí,

vyfasuju si teď kilo šampónu,

budu čistit madla vod splachovadla, budu snít.

3. Veliký můj úlek byl, když se on k nám přiřítil,

byl jak stěna, v očích výraz prosebný,

vše je pozdě, cítím už: neudržel to ten muž,

tvář mu polil ruměnec a byl můj.

R: Nevadí, nevadí, moje valcha si s tím hravě poradí,

co jsou proti naší lásce kalhoty,

nic neznamená, že si šplouch' i - kam? - do boty!