Nemá smysl marně snít

Potkal jí, byl sám na lodi parní.

Ovanul je touhy vánek jarní.

Pozval ji na sklenku skrytých přání

a jenom pro ni píseň touhy hrál.

Dívka velmi mladá příliš hravá

doufala že je ta chvíle pravá.

Cítila se mírně nedočkavá.

On však stále hrál a hrál.

R: A proto ptám se, kdo jí podá ruku vlídnou.

Kdo jí řekne kudy dál má dneska jít.

Já nevím jak a nechci se s ní o ten pocit přít,

že nemá smysl doufat a marně snít.

Často se jí o něm v noci zdává,

jak jí snůšku klamnejch slibů dává.

Nezbejvá než říct: Jo to se stává,

i princové si někdy chtějí hrát.

R: A proto ptám se, kdo jí podá ruku vlídnou.

Kdo jí řekne kudy dál má dneska jít.

Já nevím jak a nechci se s ní o ten pocit přít,

že nemá smysl doufat a marně snít.

Zapomíná, totiž slečna vděčná,

že žádná píseň touhy není věčná,

že bývá často velmi nebezpečná.

Teď bolí, že tu píseň,

... vůbec hrál.