Libuše

1. Nelehký soud čeká tuto ženu

korunu má včele naraženu

na knížecím stolci těžko mládne

občas touží, aby vzal jí ďas.

2. Jak rozsoudit ješitné dva muže

špatně a tak Libuše slyš nuže

hanba mužům kterým žena vládne

moudrost otce Kroka zavál čas.

3. Na hradišti za bezesných nocí

otázky jak správně užít moci

do lůžka se každodenně vkrádaj

a pak přijde jednou živý sen.

R: Z podzimních snů tě znám

korunu svou já dám

a proti proudu na mou rodnou hroudu

Ami

ty jako můj muž, přijedeš lásko

přeslice sílou svou

bogové mí tě zvou

buď moje kníže, já dobře vím, že

Ami

spolu to zvládnem, máme náskok

4. Hlavu skláníc ku koňově šíji

Svantovíta sochu v bázni míjí

na cestu jí hvězdy šťastné svítí

Morany srp v noci bude spát.

5. Za svítání na posvátném háji

objevují se bytosti z bájí

Libuše proplouvá kouzel sítí

co se má stát to se musí zdát.

6. Ke své pouti k muži upře mysl

přesvědčená zcela, že Přemysl

doplní to, co ona jen hledá

muž a žena – to se zlomit nedá.

R1: Než ty jsem spíše stár

já osíval víc už jar

a po žních brázdy ve Stadicích brázdil

a čekal, zda přijdeš na podzim, lásko

přeslice sílou svou

bogové mí tě zvou

buď moje kníže, já dobře vím, že

spolu to zvládnem, máme náskok

R: Z podzimních snů tě znám...

R2: Než ty jsem spíše stár

já osíval víc už jar

a po žních brázdy ve Stadicích brázdil

a čekal, zda přijdeš na podzim, lásko

přeslice sílou svou

bogové mí tě zvou

sem tvoje kníže, já dobře vím, že

spolu to zvládnem, máme náskok