Balada ze soutěže

Já u pramene jsem a žízní hynu

ve svitu ohňů vládnu temnotám

jsem cizí tam kde je dům mých synů

a v davu lidí jsem blíž samotám

nahý jak hadrář oděn jako král

V mém smíchu pláč naděje v zoufání

to co mě vyléčí to jiné poraní

i při zábavě radost nevnímám

cítím svou sílu a nevím co s ní

srdečně přijat každým odmítán

Všechno je nesporné uprostřed zmatků

i v jasných dnech svou cestu nepoznám

a kde je klid tam cítím spor a hádku

za to co znám vděčím jen náhodám

a čím hůř hraju tím víc vyhrávám

Jen to co neznám má pro mě cenu

ač po všem toužím o nic neškemrám

kdo mě má rád tomu dávám vinu

a pravdomluvným lži vyčítám

baví mě ten kdo mně vnutí klam

A řekne:

Labuť má černá křídla havraní

mám rád jen ty co mě poraní

a je mi jedno jsem-li oklamán

mám vše co chci nic co mě zachrání

srdečně přijat každým odmítán