Kniha míjení

Jak se ten děj odvíjí, tak mě už leccos míjí

pak křížem mezi řádky čtu román tiše zpátky

pár vět, co jsem v něm prožil

do kapsy jsem si složil k dočtení

je tý mý dávný hobby, pár let na čtyři doby

Míjení

Ty víš, že hledání blíží se míjení

hrajem svý čekání na slunce zatmění

Jenom párkrát

Holky ticha tichem voní po jabloni, jak je to dál

někde doby, plejtvaj slovy, mávaj tichem

že já to psal

dududididej ...

Na páté stránce léto, říkám si ať teď je to

chci tě než přijde podzim, pak se v tý vizi vozím

zimou se řítí saně

mráz napřahuje k ráně prozřením

hodiny na vteřinky, koruny na halířky

rozměním

Ty víš, že hledání blíží se míjení

hrajem svý čekání na slunce zatmění

Jenom sníme

Že holky ticha tichem voní po jabloni, jak je to dál

přijdou doby, plejtvaj slovy, mávaj tichem

proč já to psal

dududididej ...

V tý knížce dámy s citem, proudí mým lesklým bytem

náhodný holky z Twistu modelujou mou bystu

najdou mě, než to přečtou

pak mi to všechno sečtou s nadšením

to co jsem zatím prožil, jsem napsal v knížce s názvem

Míjení

Ty víš, že hledání blíží se míjení

hrajem svý čekání na slunce zatmění

Jenom víme

Že holky ticha tichem voní než se doví, že je to dál

jako doby plejtvaj citem, mávaj slovy

proč já to psal

dududididej ...