Náš věk

Náladu poštou Ti vrátím,

pokaždý zvoním jak nedělní host.

Tvůj týden došil jsem krkavčích košil

a teď mám sám na sebe zlost.

Kroky jsou jemný a tichý,

alespoň k něčemu je ten náš věk.

Svět má hubu planou, zlý historky stranou

a platí jen to, co kdo řekl.

Rád s sebou vozím salónní kupé,

z repráků lupe, jó pozdravy hvězd.

Nad letním kinem se klenou

a tak to zkouším na vlastní pěst.

Barevný příběhy krajinou bloudí,

přísahy loudí jak ohně svůj dým.

Bavím Tě spisovnou řečí

a přece jen, kdo z koho, vím.

Večírky pod jednou lampou,

úplný selhání záchranných brzd,

jen vzpomínat z chalby na salvy a palby,

těch, co jenom zvedali prst.

Volný den rychle se krátí,

hrajem na pravdu a lež.

Za vůní Tvý látky rád vrátím se zpátky,

no ale teď, miláčku, běž!

Rád s sebou vozím salónní kupé,

z repráků lupe, jó pozdravy hvězd.

Nad letním kinem se klenou

a tak to zkouším na vlastní pěst.

Jsi nejmíň dvakrát kalená ocel,

jako by v chodníku zalitá mříž,

máš desetkrát přestlanou postel

a přece jen - to z toho víš.

Kroky máš jemný a tichý,

alespoň k něčemu je ten náš věk.

Svět má hubu planou, zlý historky stranou

a tak nevím, proč jsem si klekl.