Pověst o zrození kosa

Pověst o zrození kosa

(Otakar Petřina / Ladislav Kantor)

Ticho vět je jak tvůj portrét

němá řeka tušení

vidíš vzlétá bílý pták

nevíš kam a nevíš jak

a tak mlč až potom mluv

Naučíš se šetřit slovy

až překročíš Rubikon

jedno salto Mortale

barvy snů maj namále

ptáš se kolikrát

jen jednou

Teď a nebo nikdy

teď a nebo nikdy

teď a nebo tisíckrát

Už se blíží blíží k slunci

let v hlubinách mlčení

bledý bledý bílý pták

nech to nech to je to tak

už se nemá vrátit kam

Ještě pár světelných minut

ještě pár vyhraných dnů

nemá jméno nemá hlas

tak když se zmůžeš

na úžas aspoň jedinkrát

jedinkrát

Aspoň aspoň jednou

aspoň aspoň jednou

aspoň aspoň jedinkrát

Sny v tobě jak auta parkujou

na ranvejích světa rolujou

z nepsaných not čteš si rád

letět můžeš budeš sám sám

to musíš sám

Není kdyby kdyby

letí

nesmírnou dálkou nesmírnou dálkou vesmíru

letí

nesmírnou dálkou nesmírnou dálkou vesmíru

letí

Sám bílý

uprostřed samých vran

někdy zpívat chtěl

tak letěl dál a dál

letí

letí

Ticho vět je jak tvůj portrét

němá řeka tušení

na ní vzlétá bílý pták

nevíš kam a nevíš jak

tak kdy se zmůžeš

na úžas

Navigován hvězdou ranní

v závojích svých popelů

až se spálí zčerná sám

slyším ho jak zazpívá

a to kolikrát chceš zažít

Jenom jenom jednou

jenom jenom jednou

jenom jednou jedinkrát

Jenom jenom jednou

jenom jenom jednou

jenom jednou jedinkrát

Sny v tobě jak auta parkujou

na ranvejích světa rolujou

z nepsaných not čteš si rád

letět můžeš budeš sám sám

to musíš sám

Není kdyby kdyby

letí

nesmírnou dálkou nesmírnou dálkou vesmíru

letí

nesmírnou dálkou nesmírnou dálkou vesmíru

letí

Sám bílý uprostřed samých vran

někdy zpívat chtěl

tak letěl dál a dál

Zpívá

zpívá