Manon

S tebou léto krátký se mi zdálo

A nebylo to málo

co naučils mě znát

a slunečnice závistí jen žloutly

že nikdy neprokoukli

co nutí mně se ptát,

čím‘ to že já chci být jen s tebou

a když tě mám svět se točí čím dál tím víc

R: Jak tobogán

není už vzdálenost

a není vykřičník

a není otazník

love tobogán

není už přítomnost

a vůbec nic co bylo dříve kolem nás

jenom ty a já

a slunce který mám nad hlavou

popletenou

jen ty a já

a jenom slunce který nám

nám nám nám ráno stoupá nad hlavou

Jsem Manon která prijíždí sem z dálky

A nemůže už spát

A neví kam jít má

Pro Degrýjeho vkládá do košíků pár motýlů a hříchů

A pak mu povídá

Čím to že já chci být jen s tebou

A když tě mám – svět se točí čím dál tím víc

Víc než nejdelší

R: Tobogán...

...

popletenou

jen ty a já

a slunce napořád

koulí ten svůj velikej míč

jeho paprsků pár s tebou chytám

Dřív než počítat čas

K sobě stáhne si zas

Z plochy všechno co právě

Láska láska láska má pro nás

R: